100%
🔍 Kliknutím na obrázek zvětšíte list kroniky na celou obrazovku, kolečkem myši zvolte zvětšení.
⚠ Přepis textu byl proveden pomocí AI a je průběžně opravován.
vlastníků pozemků a uprchlíků (500 osob domácích,
16 Poláků z Haliče a 28 Italů z Rovigni u Přímo-
ří 130-31q mouky pšeničné, později čistě a
posléze jen ječné a kukuřičné.
Pozdější rekvísice zásob obilí a mlýnských výrobků
se pomaly za asistence četnictva a (oběd) vojáků
s nasazenými bodáky. Prolezli celý dům a pro-
hledali každý kout. Lidé měli jen to, co procho-
vávali. R. 1915 byl vydán zákaz výroby bílého
pečiva, rohlíků a housek. Skoro všechno se kupo-
valo na lístky: chléb, mouka, maso, cukr, petrolej,
tabák, mýdlo atd. atd. Lístkům se říkalo: chlebenky,
moučenky, masovky, cukřenky atd. Často se však
na lístky nic nedostalo a tak byly mnohdy jen pro
stíchu. Po stavení, v bernasí dni hlavně, chodili
zvláštní komise, jež měli právo nahlížet i pod
pokličky a do trouby, co se dde v domácnosti
vaří. Lid jim říkal „troubové komise."
Všechna tato nařízení působila nelibze na někte-
ré obyvatelstva, zejména děti, jež měli podv-
ýživou, patrnon na nich i po válce.
Následkem drahoty, stanoveny maximální ceny.
Na 1 ho obyvatele stanovena dávka 2 kg mouky
na týden, zavedeny chlebenky. Před obchody stojí
neustále fronty lidí (jak přijde za sebou) a mnohdy
se na posledni nedostalo. V r. 1915 začíná bujeti
lichva (mezi všemi lidmi), tak zvané keťaství.
Za peníze nic – za zboží všecko
Válečné marky konají se myšleno – bez ohlášek.